Důležitost dýchání
Dýcháním obvykle označujeme pohyb vzduchu z plic do plic.* Ve stavu klidu a bdělosti se cyklus nadechování a vydechování zopakuje asi 14x až 18x za minutu a objem vzduchu, který při jednom dechu nadechneme a vydechneme, je asi 500ml. To znamená, že za 1 minutu nadechneme a vydechneme asi 7-9 litrů vzduchu.* Při dýchání se ovšem nevyužívá všechen vzduch, který nadechneme. Část vzduchu zůstává nevyužita v dýchacích cestách. Při povrchovém dýchání se zadýcháme. Je tedy užitečné osvojit si tréninkem správnou techniku dýchání. K tomu přispívá i sport, který zvyšuje vitální kapacitu plic (množství vzduchu, které můžeme vdechnout).*

Břišní dýchání je nejvíce blahodárné
Dýchání založené na špatných návycích, tedy takových, které nedovolují bránici plně se roztáhnout a aktivovat rytmický pohyb břišních svalů, vnitřních orgánů a tkání, má mnoho škodlivých účinků na náš organismus. Snižuje výkonnost plic, omezuje přívod kyslíku do buněk. Pokud při dýchání převládá činnost žeber, mluvíme o žeberním dýchání, pokud převládá činnost bránice, jedná se o brániční dýchání (nebo také břišní). Brániční dýchání by mělo převažovat (asi 65% u mužů). V dnešním civilizovaném světě je nedostatečné břišní dýchání způsobeno především dvěma faktory. Jedním je sympatický nervový systém (podílí se na řízení činnosti vnitřních orgánů a cév; jeho centra jsou v oblasti hrudní a bederní míchy; nervy, které odtud vycházejí, se přepojují v gangliích - nervových uzlinkách - poblíž páteře, odkud vedou vlákna k cílovým orgánům), který ovlivňuje pohyb bránice v důsledku chronického stresu, strachu a dalších negativních emocí. Druhým významným faktorem, který negativně ovlivňuje činnost bránice, je nadměrné svalové napětí a špatné uzpůsobení kosterní struktury.

Doplácíme na špatné návyky
Dítě se naučí jako malé sedět dlouhé hodiny ve škole, dospělý člověk v tom pokračuje v zaměstnání, a nezřídka i doma u televize v pohodlném křesle. Většinou všichni s ohnutými zády a sevřeným hrudníkem. Pak  je správné dýchání jen těžko realizovatelné. K tomu se přidá i nedostatek pohybu, který by nás jinak nutil k zadýchání a důkladnému provzdušnění plic. Výsledkem je, že dýchací svalstvo ochabuje, hrudník ztrácí pružnost, pohyblivost a dýchání se stává povrchní a neúplné.

Protože všichni nemají možnost pravidelně sportovat a vytvářet tak dobré podmínky pro činnost dýchacího ústrojí, je možné osvojit si dechová cvičení, která pomohou vrátit dýchacím svalům jejich funkčnost, hrudníku jeho vrozenou pružnost a pohyblivost a dýchání jeho plnou hodnotu.

*Použitá literatura: Tao dechu: Naučte se správně dýchat: Fyziologie, psychologie a spiritualita přirozeného dýchání. Dennis Lewis. [Z angl. originálu přel. J. Brázda.] Praha: Pragma, 2000.; Strečink, relaxace, dýchání. Napsala a uspoř. Věra Knížetová ; Bohumil Kos ; Doslov Karla Kabelíková ; 1. vyd. Praha : Olympia, 1989. 142 s.